seznam článků

Investicemi proti koronaviru

Současná koronavirová krize výrazně dolehla i na finanční trhy. Investoři museli sledovat, jak jim hodnota jejich aktiv v řádu dnů klesla klidně o třetinu. Pro někoho může být současná situace dalším důkazem toho, že investicím je nejlepší se obloukem vyhnout. Opak je ale pravdou. Na následujících řádcích vysvětlím proč.

Můžeme si položit otázku, jak se v situaci, kdy panikaří nejenom trhy, ale nezřídka i politici, a kdy se mnohým zdá, že nic nemá hodnotu kromě hotovosti a zlata, vlastně můžeme zachovat. Možnosti jsou v zásadě tři. Zaprvé, můžeme se všech aktiv zbavit při prvních propadech, co nejrychleji je prodat a své prostředky napříště držet na běžných či spořicích účtech, kde se jim takříkajíc nemůže nic stát, takže pak můžeme klidně spát. Za druhé, pokusíme se zachovat chladnou hlavu, necháme investované peníze tam, kde jsou, a budeme čekat na návrat k „normálu“ a opětovnému růstu. Tedy jednoduše nebudeme dělat vůbec nic. Za třetí, nejenže se nebudeme držených aktiv zbavovat, ale naopak budeme nakupovat další, a rozšiřovat tak své investiční portfolio. Kterou cestu zvolit?

První cesta je bezkonkurenčně nejhorší. Nejspíš vám přinese krátkodobou úlevu, rozhodně ale nepřinese zisk. Zbavit se toho, co ztrácí na hodnotě, se sice na první pohled může jevit jako racionální rozhodnutí, k němu má ale ve skutečnosti hodně daleko. Největší překážkou investování jsou totiž emoce. Často se stává, že potenciální investor sáhne po nástrojích, které rostou, protože má pocit, že se jedná o kvalitní produkt. Vždyť kdo by nechtěl investovat do kvality? Investor koupí drahý produkt a ve chvíli, kdy začne jeho hodnota klesat, což se obzvlášť u akcií děje poměrně často, ho raději prodá. Pokud člověk udělal jednorázovou investici do akcií na začátku tohoto roku, kdy byly akciové trhy na vrcholu, a pod dojmem prudkého propadu v důsledku koronavirové paniky akcie zase prodal, splakal nad výdělkem. Udělal totiž to nejhorší, co mohl. Kupoval draze a prodával lacino. Přitom jedna z elementárních zásad investování zní právě opačně. Zatímco díky unáhlenému prodeji možná budeme krátkodobě lépe spát, je nanejvýš pravděpodobné, že po několika měsících či letech si budeme po nocích vyčítat, že jsme propadli emocím a přišli o spoustu peněz.

Investování s sebou nezřídka přináší pocity nejistoty, nervozity a napětí, ale je jedinou cestou, jak naše peníze dlouhodobě zhodnocovat. V jednom ze svých minulých článků jsem upozorňoval, že hromaděním prostředků na běžných i spořicích účtech ve skutečnosti proděláváme. Tento fakt nyní zvýraznilo opakované snížení základních úrokových sazeb ČNB téměř na nulu. Je zjevné, že při zohlednění několikaprocentní inflace a 15procentní daně nemohou stále populární spořicí účty přinášet reálný výnos.

Lepší je využít momentální situace ke krokům, které nám nakonec přinesou prospěch. Kdo má k dispozici hotovost, měl by zvážit nákupy investičních nástrojů, dokud jsou se slevou. Nevíme, zda už se globální ekonomika odrazila ode dna, nebo ji čeká další propad. Proto se nabízí rozložit investice do několika vln a tím eliminovat kolísání. Vlastně jde o jakési pravidelné investování v kratším horizontu. Právě krize jsou díky poklesům cen vhodným okamžikem pro navyšování pravidelných investic i investice jednorázové (byť rozložené do několika transakcí). A také pro úpravy již existujícího portfolia. Pokud nebudete peníze potřebovat v řádu několika let, mohou být obecně volatilní akcie paradoxně tím nejbezpečnějším přístavem. Na rozdíl třeba od zlata, které by mělo sloužit primárně jako diverzifikační instrument. A to nejenom vzhledem k jeho výrazné volatilitě (větší než v případě akcií) a značné nákladovosti, ale také jeho proticyklické povaze, která při pádech finančních nástrojů může částečně kompenzovat dočasně utrpěné ztráty.

V téměř každé krizi se vyrojí velké množství prodejců zlata, kteří tvrdí, o jak skvělý nástroj se jedná. Bohužel často opomíjejí několik důležitých faktů, která se s pořízením zlata pojí. Ve stručnosti si je proto představme:

• Prvním je hned samotný vstupní poplatek – ani ti největší obchodníci se nestydí připočíst si 5 % a víc.

• Druhým je výkupní cena, za kterou od vás obchodník prodané zlato zase odkoupí (většinou o 5–15 % nižší, než za jakou jste ho pořídili).

• Třetím je náklad na uskladnění – pokud máte malé množství, postačí domácí trezor. Když už ho ale máte víc, bývá riskantní schovávat ho doma. Proto si budete muset připlatit za uskladnění například v bance.

• Zlato také nepřináší průběžný výnos jako nemovitosti (nájemné), akcie (dividendy) nebo dluhopisy (kupón).

Suma sumárum, pokud byste zlato nakoupili za 100.000 Kč a druhý den ho prodali, nebudete se sice muset zabývat tím, kde ho dlouhodobě uskladníte, zpátky ale dostanete zhruba 85.000 Kč. Investiční zlato má v dlouhodobém portfoliu klienta své místo, ale pouze jako doplněk. Platí totiž, že vaše portfolio by mělo být postaveno právě na racionálně zvolených finančních nástrojích, s přihlédnutím k ideálnímu dělení majetku (Investice - Nemovitosti - Likvidní prostředky), nikoli komoditách.

Ing. Ondřej Marek, PhDr. Ladislav Zemánek

Komentovat

Komentáře

Tento článek zatím nikdo nekomentoval.